Britský ministr zahraničí důrazně hájí svobodný Internet
Občas mám pocit, že by nebylo na škodu odstěhovat se do UK z jediného důvodu – aby se člověk nemusel stydět za své politiky. Britský ministr zahraničí William Hague využil mezinárodní řijnové konference v Soulu, aby připomněl postoj UK k internetu – pomáhá ekonomickému růstu a bude to dělat dál, dokud nebude podroben regulaci.
UK v čele hnutí pro neregulovaný internet
Hague navázal na dva roky staré výroky z obdobné konference v Londýně, kde však pouze poukazoval na nutnost věnovat se problému svobody internetu jako takovému. Tentokrát byl v Soulu mnohem lépe připravený a rozebral problém do větších detailů.
Podle Hagua momentálně existují ve světě dva tábory: první (zastoupený UK a třeba i Jižní Koreou) si uvědomuje masivní přínosy svobodného internetu pro podnikání, sdílení nápadů a koneckonců i ekonomického růstu. A proti nim stojí tábor druhý, který používá nejrůznější výmluvy (ehm, terorismus, ehm) a hledá uličky, kterými by dostal internet pod vládní kontrolu – například podle súdanského modelu v roce 2011, kdy byly všichni poskytovatelé připojení vlastněni státem.
Hague se také vyjadřuje k bezpečnosti internetu – vlády si v žádném případě nemají mýt ruce nad prevencí hackerských aktivit nebo domlouvání bombových útoků. Jednotlivé vlády světa však potřebují zahájit dialog a nalézt (a hlavně formalizovat) takový kompromis, který zabrání nebezpečným aktivitám a zároveň zachová internet v takové formě, na kterou jsme teď zvyklí.
Zůstane internet svobodný?
Po ACTA a podobných vylomeninách je více než příjemné vidět, že v mezinárodní politice existuje jakýsi zástupce všech racionálně smýšlejících lidí. Je doopravdy potřeba přestat fenomén internetu ignorovat a začít se o něm vážně bavit – a nikoli tak, že budeme aplikovat stejná kritéria jako v devadesátých letech a co se nám nehodí do krámu, to prostě administrativně zakážeme.
Mezi skutečně žhavá témata vyžadující jasné a přehledné řešení v horizontu cca 10 let nepochybně patří:
1. Copyright. OSA na straně jedné, torrenty na straně druhé. Nejen v ČR/SK se prostě oficiálně neví, co se smí a co ne – a když už se náhodou nějaká kauza dostane k soudu, soudci také nemají nejmenší tušení a rozhodují o novém médiu starými způsoby (je zcela zcestné považovat jednoduchý odkaz za trestný).
2. Svobodný přístup k internetu. Ať si státy klidně mají nějaký podíl v poskytovatelích, nebo ať se třeba přístup k internetu stane stejným veřejným statkem jako pouliční osvětlení – nesmí však existovat žádná podmínka, která něketré osoby či instituce z přístupu vylučuje.
3. Internet není anonymní a odráží stejná pravidla, jako skutečný život. Nedávno jsem hrál slovní fotbal online a soupeř uznal za vhodné mě na začátku hry nazvat debilem. Dovedete si představit, že jdete po ulici, náhodně si vyberete nějakou osobu a také ji zakřičíte „Debile!” do obličeje?
- V reálném životě nemůžete krást auta, na internetu nemůžete krást data.
- V reálném životě máte svobodu slova, na internetu musíte mít svobodu slova.
Závěrem
Článek zakončíme citátem přímo z projevu Hagua:
But there is a choice between an Internet which continues to create growth and prosperity on all continents, and one which does not. We must agree to take steps to increase the confidence and trust that governments, companies and citizens all have in the Internet while preserving its transformative dynamism and creativity.
Autor: Ondřej Dyrka
Pod hlavičkou www.ppcsluzby.cz fušuju do PPC reklam a ve volných chvílích také zdařile předstírám, že jsem copywriter. Rád se bavím o kontroverzních tématech, pro ostré slovo nejdu daleko a jsem brutálně upřímný.
