Malé zamyšlení nad moderním webem a skutečnou praxí

Luboš Kudláček 11. 4. 2015     Rubrika:  Web    Štítky: použitelnost, přístupnost

Na jedné straně stojí odborná média a blogy specialistů, na straně druhé pak skutečná praxe, skutečné weby firem, živnostníků a soukromých osob.

Definujme si napřed moderní web, což nebude úkol zrovna jednoduchý. Moderní web je technicky správně napsaný, dodržuje pravidla přístupnosti a použitelnosti, je přehledný, jednoduchý, čistý, responzivní, vstřícný vůči vyhledávačům (nechce se mi psát o SEO, to je klišé) a dobře vypadá. Asi se shodneme na tom, že valnou část těchto specifik moderního webu nedokáže jeho majitel posoudit, takže jim nebude přikládat na důležitosti a nebude za ně chtít připlatit.

Pak tedy přichází na řadu praxe.

Responzivní web / web s verzí pro mobilní zařízení

Google oznámil, že upřednostní ve svých výsledcích hledání weby uzpůsobené pro zobrazování na malých displejích, tedy weby s responzivním designem, které se dokáží přizpůsobit velikosti obrazovky. Jednoduchým testem například při hledání řemeslníka ve svém městě ale pravděpodobně zjistíte, že reponzivní budou jenom katalogy firem odkazující (a to jenom možná) na oficiální webové stránky, které pak bohužel responzivní nejsou. A nejsou responzivní proto, že to buď jejich povaha nedovoluje (ano, i to je podle mě možné, ne vždy se dá obsah na malém displeji zobrazit, nebo to nemusí být vhodné), většinou ale proto, že weby jsou několik let staré a pro majitele není tato věc důležitá. A je otázkou, jestli by je měl někdo ke změnám a předělávání jejich webů nutit (to je na jinou diskuzi).

Přístupnost – sémantický kód

Zhruba před měsícem se mi dostal do rukou web člověka podnikajícího v oblasti cestovního ruchu. Web draze zaplacený a draze udržovaný u nejmenované firmy vytvářející webové stránky už od devadesátých let. A celý zdrojový kód tohoto webu byl v javascriptu zakódovaném jako ochrana proti čtení. Domnívám se skromně, že to je pozůstatek z doby, kdy se určitá část webmasterů snažila zabránit ostatním vykrádání obsahu – možná si to pamatujete, i dnes se s názory na nutnou ochranu obsahu webové stránky můžete setkat. Po rozkódování obsahu jsem pak navíc zjistil, že celý web je v tabulkách, nadpisy jsou dělané řádkovým stylem „font-size“ apod., tedy nemá s přístupným a sémantickým kódem nic společného.

Je to jen jeden z příkladů. Mohl bych se rozepsat o webu obce, na kterém nebyl jediný alternativní popis obrázku, o webu restaurace s černým textem na tmavě hnědém pozadí (tohle už je na pováženou, protože jde o věc, kterou je snad i majitel webu schopen posoudit), o webu celém ve flashi (ano, jednu dobu to bylo bohužel moderní) a dalších.

A když se na to všechno podívám, tak mě osobně napadne jedna věc.
Je třeba poděkovat lidem, kteří se snaží dělat osvětu, je třeba klientům tyto věci vysvětlovat a v neposlední řadě je potřeba vzdát hold vývojářům webových prohlížečů, že se dokáží s tím bordelem poprat a zařídit, že jakkoli zprasený web je na internetu dostupný.