Setkání webtržníků po patnácti letech

Luboš Kudláček 4. 4. 2010     Rubrika:  Ostatní články   

Tento článek má být vtipný a ve sváteční neděli snad neurazí. Jakákoli podobnost se skutečností není čistě náhodná.

Psal se rok 2025 a svět zcela ovládly digitální technologie. Téměř nikdo, kromě chudáků poštovních doručovatelů, nevycházel z domu když nemusel, všichni nakupovali pouze v e-shopech a pracovali z domova. Všichni uměli zacházet s počítačem i internetem, komunikovali mezi sebou přes interaktivní video sociální sítě a dalo by se říct, že dosáhli nirvány, po které toužily celé generace před nimi.

Z pohodlí domova pracoval i Johan Holding. Nutno podotknout, že to nebylo jeho skutečné jméno. Skutečná jména nezajímala nikoho kromě nafouknutého digitálního archivu matriky a všude na úřadech i v běžném styku se používala jména internetová. Taková, které si uživatel sám zvolil a zavedl do archivu Státních technických knihoven (pokud chtěl).

Johan se těšil na sobotu. Po roce se totiž opět koná setkání webtržníků. Lidí, kteří mu nevědomky svou kritikou pomohli k dnešnímu postavení. Lidí, kteří mu nikdy nepřáli úspěch, ale on cíleně vytvářel další a další katalogy odkazů i PR článků. Byl přesvědčen o tom, že je to nejlepší způsob internetového podnikání a jak se později ukázalo, měl pochopitelně pravdu.

Teď se rozvalil ve svém pohodlném křesle, jediném kusu nábytku, který ve svém panelákovém bytě měl. Nic jiného nepotřeboval. Monitor připevněný na zdi a jeho křeslo – to byl celý jeho život. Prakticky nikdy se z toho křesla nezvedal a když byl velmi unavený, prostě mu poručil zaujmout polohu na spaní. Jídlo mu nosili poštovní doručovatelé a pokládali ho na malý stolek (byl součástí křesla).

Tihle pošťáci! Socky, co neumí podnikat a neumí snad ani s počítačem. Měli šanci, ale byli na tom špatně v SEO, zaspali dobu, kolikrát neměli ani žádnej web, ani ten profil na Facebooku, už dávno zaniklé sociální síti. Smáli se mu když jim říkal, že má super nápady. Smáli se a říkali mu spekulante, když kupoval ve velkém domény. Viděl jejich úšklebky po tom, co založil tisící katalog odkazů a snížil cenu registrace do jednoho na pouhých dvacet centů.

Starší členové webtrhu o něm pro změnu psali ironické články na své blogy. Říkali mu, že je ještě dítě a že si má založit živnost na rodiče nebo sundat AdSense ze svých webů.

Jenže to měl sotva kolem dvou tisíc webů. Neměl ještě svůj PPC reklamní systém, neměl ještě webdesignerské studio a dokonce ani svůj vyhledávač. Pořád musel psát SEOtexty za 50kč/normostrana a shánět zakázky u naivních lidí, kteří nevěděli co kupují. Ale jeho říše rostla a dnes – dnes jsou z těch posměváčků pošťáci.

„Počítači!“ Zavelel.
„Webtrh cé zet.“

Na monitoru naskočila stránka, automaticky ho přihlásila (Johan Holding) a navedla na osobní panel.

SETKÁNÍ VEBTRŽNÍKŮ – SOBOTA 11:00  stálo tam.

„Na videochat,“ poručil zase monitoru.

A byl tam. Společně se stovkami VIP uživatelů WebTrhu.

Někdo se zrovna ptal, jestli musí mít na AdSense živnostenský list a jaký plugin do WordPressu je vhodný pro katalog. Otázky ignoroval, protože byl na úplně jiné úrovni. Společně s dalšími podnikateli ovládal internet. Byl si vědom toho, že on rozhoduje o jeho obsahu a že jiné než jeho weby (a weby jeho známých) prakticky neexistují. Tedy existují, ale kvůli špatnému SEO a neefektivnímu linkbuildingu je nikdo nenajde. Věděl dobře ze statistik, že běžný uživatel internetu chodí jenom z katalogu na katalog, aby nakonec skončil na MFA, odkud se možná dostane do sítě jeho konkurenta. Tam se opět prodírá katalogy odkazů a možná nakonec nakoupí něco v e-shopu.

Používání internetu bylo náročné. Vyhledávače dávno zastaraly a vzdaly marný boj s profesionálními producenty webových stránek. Seznam byl vhodný jako RSS čtečka, kde se dal odebírat iDnes a tři blogy, které na internetu zůstaly (všechny v angličtině, jinak už nikdo nepsal a pomalu ani nemluvil). Google měl ale pořád AdSense a dokonce i vyhledávač.

„Tak co, jak ste na tom v Gůglu?“ Zeptal se. „Právě probíhá přepočet PageRanku.“
„Já na hlavních webech ranky 3,4,2,1,4,3,2,3,4,3,3,3,2,2,2,4,4,3,3,3,3,2,3,2,3,2,4,“ odpověděl mu někdo. Ten někdo ho ale moc nezajímal, protože ho neznal, byl to nováček.
„Registrujte do mého katalogu. Je nový ale funkční.“ Ozval se někdo jiný.
„Někdo mi poslal na účet omylem pět centů. Jak to dát do účetnictví?“ Přidal se s dotazy expert přes domény o kterém Johan tušil, že těch domén zas tolik nemá. Ostatně přišel pozdě a žádné volné domény už v té době neexistovaly.

Johana napadlo, že by mohl využít srazu a prodat nějaký web. Co takhle minisite na téma olympijských her? Budou přece příští rok a má to všechno perfektně prolinkované, dokonce zaplatil za texty a koupil dalších třicet překlepových, pomlčkových a bezpomlčkových domén, domény s diakritikou a v azbuce a ve všech dalších jazycích a se všemi koncovkami. Všechny byly v jeho katalozích, měl je v patičkách na webech provázaných podle speciálního vzorce – jeho vlastního nápadu a skrytého know-how.

„Počítači, odhlásit!“ Poručil. Bylo mu třicet let a trochu nevolno. Verze webu 8.0 s dohledem globální unie ho přestávala bavit. Žádná erotika, nic pobuřujícího, nic politického, nic zábavného. Jenom neutrální katalogy, e-shopy, webdesignerská studia, SEO-studia a vyhledávače.