Katedrální chrám sv. Mikuláše
S výstavbou kostela bylo započato brzy po založení města. Pracovalo na něm mnoho stavitelů a stihla ho také velká pohroma v červenci 1641, kdy za velkého požáru úplně vyhořel.
Do konce 13. století nebyla sice výstavba ještě úplně hotova, ale kostel již mohl sloužit církevním účelům. Byl to trojlodní chrám se dvěma věžemi po stranách průčelí.
V letech 1518 až 1535 byl od základu přestavěn do pozdně gotické podoby, jíž zachytil Jan Willenberg na své vedutě z roku 1602.
Kostel svým vnějším vzhledem odpovídal tehdejšímu hospodářskému významu Českých Budějovic. Měl zajímavě řešenou střechu, z jejíž stanové části se vypínala štíhlá vížka s vysokou špicí. Na jižní straně byl poční portál s trojicí štítů a sedlových střech. Při jihozápadním nároží průčelí stála jedna čtverhranná věž s hodinami, druhá na severní straně. Impozantnímu zevnějšku odpovídalo bohaté vnitřní vybavení sochařskými a malířskými díly. V červenci 1641, za velkého požáru města, kostel úplně vyhořel (vedlejší Černé věže se požár nedotkl), ze staré stavby se dochovalo jen šest opěráků kněžiště.
Dnešní podoba pochází z let 1641 – 1649, kdy byl znovu vystavěn. Stavebně nevyniká nad průměr venkovské barokní architektury a je zřejmě poznamenán tehdejší tíživou hospodářskou situací. Staviteli byli Vlachové Giovanni Ciprian a Francesco Canevalle.
Mohutné průčelí s třemi vchody je členěno pilastry a završeno vysokým štítem s jehlanci na nárožích. Štít je mladší, pochází z let 1686 až 1688, kdy pro špatný stav původního musel být Jakubem Antoniem de Maggi vystavěn nový.
Ve výklencích nad portály jsou dřevěné plastiky sv. Václava, Mikuláše a Auratiana, od roku 1644 patrona města, vesměs práce štukatéra Tomáše Zeisla z roku 1649.
Socha P.Marie ve výklenku nad chórem pochází z roku 1688 a je dílem neznámého sochaře z Lince. Štukatérské práce provedl Santino Cereghetti.
Interiér byl upravován po založení českobudějovického biskupství v souvislosti s přeměnou kostela na katedrální. Hlavní oltář z roju 1791 dodal českobudějovický sochař Leopold Hueber, obraz sv.Mikuláše namaloval Jiří Bachmann, rodák z Frymburku, a je pozůstatkem původního oltáře z roku 1649.
Kolem kostela býval až do roku 1784 hřbitov. Zdobila jej křížová cesta, na níž se v letech 1739 až 1767 podílelo několik sochařů, mezi nimi Josef dietrich a Josef Slapský z Kaplice. Po zrušení hřbitova byly plastiky odstraněny, jejich další osud není znám.
Autor: Redakce NETzin.cz
