Půjčky se dělí na bankovní a nebankovní, přičemž získat půjčku v bance je většinou náročnější. Banka bývá opatrnější a více prověřuje platební schopnosti klienta.
Při porovnávání půjček je potřeba zaměřit se na RPSN (roční procentní sazba nákladů, tedy úrok a poplatky), která se liší od úrokové sazby. Ta bývá navíc vyjádřena podle doby úročení (p.a. – roční úročení, p.q. – čtvrtletní úročení, p.m. – měsíční úročení, p.d. – denní úročení).
Nejpoužívanějším typem půjčky na našem trhu je tzv. spotřebitelský úvěr a kreditní karta.
Úvěry se dále dělí na účelové (na konkrétní věc) a neúčelové (banka se nezajímá o to, na co peníze použijete). Dále je možné půjčky rozdělit podle charakteru na kontokorentní (možnost jít na běžném účtu do záporného zůstatku), revolvingový (banka stanoví úvěrový rámec a termín, k němuž bude úvěr při splnění stanovených podmínek obnoven), lombardní (je zajištěn zástavou, většinou cennými papíry), eskontní (podstatou je odkup cenného papíru před termínem jeho splatnosti, přičemž banka vyplatí majiteli směnky podle rizika 70 – 90% hodnoty směnky) a hypoteční (jde o dlouhodobý úvěr se splatností až 40 let a podstatou je ručení nemovitostí).
Hypotéka se navíc dělí na neúčelovou (americká hypotéka), kdy je úvěr kryt zástavou nemovitosti, ale může být použit k libovolným účelům, a účelovou, tedy poskytnutou na nákup nemovitosti, stavebního pozemku apod. U hypoték se dále setkáváme s termínem fixace úrokové míry, což znamená, že po celou dobu této fixace má klient stejnou úrokovou míru a po ukončení fixace může úvěr refinancovat (přejít k jiné bance) či doplatit zbytek.
Postup při získávání úvěru
Klient musí požádat o půjčku a na základě této žádosti dát souhlas s prozkoumáním své bonity. Banka nebo nebankovní společnost si zjistí, jestli bude její nový potencionální klient schopen půjčku splácet. Banka se dále rozhodne, jestli půjčku poskytne a pokud ano, uzavře s klientem úvěrovou smlouvu.
