Demokracie je, když dva vlci a beránek hlasují, co bude k večeři

Redakce NETzin.cz 28. 5. 2014     Rubrika:  Společnost   

Stejně jako je možnost řídit automobil podmíněna úspěšným absolvováním zkoušek a stejně jako musí člověk prokázat svou odbornost v případě vázaných živností, mělo by existovat i oprávnění volit.

Demokracie je, když dva vlci a beránek hlasují, co bude k večeři. Smiřme se s tím. O životě beránka rozhodnou vlci bez ohledu na to, jaké mají znalosti, jestli něco umí a jestli si o situaci něco předem zjistili. Ve volbách bude záležet jenom na tom, kdo má početní převahu. Je přitom dále pravděpodobné, že zrovna vlci budou ve volbách hlasovat jenom podle toho, jak moc se chtějí nažrat. Pokud bude tedy vlků víc, je to pro beránka velký problém.

I demokratickým společnostem se společně s úpadkem vzdělanosti, zájmu o volby a rozčilení většinového obyvatelstva ze současné situace může stát, že vyhrají vlci, které zajímá jenom ta žranice. Beránek bude mít smůlu, musí se podřídit většině, musí akceptovat nařízení vymyšlené vlky, a to i v případě, že jsou pro něj nevýhodná. I kdyby měl být beránek vlky sežrán, je to demokracie a ta je dnes ve světě správná. Vlci a dokonce i beránci ze sousedních zemí proto vlky v jejich choutkách podpoří.

Jedno řešení předkládá Robert A. Heinlein ve své knize Hvězdná pěchota. Právo volit má jenom takový člověk, který prokázal, že je ochoten obětovat se pro společnost. Třeba i zemřít v boji s brouky, jenom aby ochránil svou zemi. Není to zase taková fikce, takoví lidé existují. Kolik z nás by bylo ochotno vzít do ruky zbraň proti společnému nepříteli a bojovat za zbytek lidstva? Těžká otázka, když taková situace není, proto se tato teorie v 21. století uplatnit nedá.

Volit proto musíme hlavou. Musíme vědět, jaké představitele si volíme, za co bojují, jaké jsou jejich názory, čeho chtějí dosáhnout a hlavně také jak toho chtějí dosáhnout. V době, kdy jsou volební programy předkládány veřejnosti prostřednictví krátkých hesel na billboardech a v době, kdy se podstatná část obyvatelstva těmito hesly u voleb řídí, je potřeba přemýšlet o tom, že beránky se můžeme stát velice snadno.

Dokázala mi to například propagátorka hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, když se mě před stánkem s nápisem „zatočíme s tím bordelem“ zeptala:

„Víte, já bych radši volila Piráty, ale když jsou tu ty církevní restituce a Piráti stejně nemají šanci… Ty církevní restituce, to je ale hrozný co?“

Na průzkumy veřejného mínění v médiích nevěřím, ale tehdy jsem pochopil, že opravdu vyhraje ČSSD, která slibovala, že s církevními restitucemi zatočí, uspěje i Andrej Babiš, který sliboval zatočit s plýtváním a korupcí a úspěšný bude i Tomio Okamura, který zatočí rovněž s korupcí a k tomu ještě s bordelem.

Nemám nic proti ČSSD, Tomio Okamurovi a ani proti Andreji Babišovi. Každý nechť prezentuje svůj názor. Myslím si ale, že kdyby byl volič nucen znát historii (minimálně k začátku minulého století) a skutečné oficiální programy politických stran namísto zmíněných prázdných hesel, rozhodoval by se u volební urny úplně jinak. A nucen by měl být proto, že sám od sebe to málokdo dělá.

Možná lid podceňuju. A samozřejmě volební povolení není reálné.

Zatím… – V demokracii.