První fungující jaderný reaktor pro komerční účely byl připojen v Rusku

Redakce NETzin.cz 24. 6. 2014     Rubrika:  Technika, software    Štítky: historie

První jaderný reaktor pro komerční účely byl poprvé připojen k síti 26. června r. 1954. Stalo se tak v Laboratoři B v ruském Obninsku, který leží 100 km jihozápadně od Moskvy.

Tato událost měla velký význam, protože stála na počátku mnoha pozdějších projektů, jako jsou jaderné ponorky, jaderné ledoborce, jaderné elektrické a tepelné jednotky používané na palubě vesmírných sond, a především jaderné elektrárny. Reaktor AM (z ruského „atom mirnyj“ – mírový atom) byl předchůdcem pozdějším reaktorů RBMK-1000.

Projekt první jaderné elektrárny byl zahájen nařízením vlády SSSR v polovině roku 1950, pět let po spuštění prvního ruského jaderného reaktoru v dnešním Kurčatovově výzkumném ústavu v Moskvě. Projektování reaktoru AM trvalo jeden rok a probíhalo pod vedením významného ruského jaderného fyzika Nikolaje Dolležalja a pod dohledem Igora Kurčatova, vedoucího odděleni Akademie věd Sovětského svazu.

Výstavba zabrala tři roky. 9. května 1954 v 19:40 místního času mohlo být dosaženo kritického stavu po vložení 61. palivové kazety z celkových 128 kazet. 26. června v 17:45 místního času byl reaktor AM připojen k síti s výkonem 1,5 MWe. Po dalších čtyřech měsících došlo ke spuštění reaktoru na plný výkon 6 MWe. Tepelný výkon činil 30 MWt a po odečtení vlastní spotřeby bloku bylo do sítě dodáváno 5 MWe.

Konstrukčně se tento reaktor řadí k vodou chlazeným a grafitem moderovaným kanálovým reaktorům, což z něj činí přímého předchůdce reaktorů AMB-100 a AMB-200 na Bělojarské JE a pozdějších reaktorů RBMK-1000.

Aktivní zóna reaktoru AM o průměru 1,5 metru byla vyskládána grafitovými hranoly s šestiúhelníkovým podstavcem a s otvorem ve středu pro palivovou kazetu. Nacházel se v ní celkem 151 kanál, z nichž 23 bylo určeno pro regulační tyče. Během provozu reaktoru docházelo k modernizacím bezpečnostních systémů a dalších zařízení, kupříkladu ke zvyšování počtu cirkulačních čerpadel a změně počtu regulačních tyčí.

Několik let po spuštění reaktoru AM v Obninské JE byly postaveny další dva reaktory s rozdílným technologickým řešením. První byl chlazený slitinou olova a bismutu a stal se předchůdcem reaktorů používaných na jaderných ponorkách, z nichž v současné době vychází energetický reaktor SVBR-100. Druhým byl tlakovodní reaktor, který se ujal rovněž na jaderných ponorkách, ale i na jaderných ledoborcích, a především v jaderných elektrárnách velkého výkonu.

Jaderný blok AM sice nebyl prvním, který vyrobil elektřinu, ale jeho prvenství spočívá v dodání energie do sítě a domácnostem. I tak byl sestrojen za účelem výzkumu a testování zařízení pro následující jaderné elektrárny, například přihřívače páry pro první blok Bělojarské JE.

Spuštění první jaderné elektrárny přilákalo pozornost celého světa a v prvním roce jejího provozu sem zamířilo 486 zástupců ze 44 zemí, mezi nimiž byli například Mahátma Gándhí, Džaváharlál Néhrú, Frédéric Joliot-Curie, Glenn Seaborg a Jurij Gagarin. Dnes toto místo ročně navštíví přes dva tisíce lidí, především studentů technických škol.

Provoz reaktoru AM byl ukončen 29. dubna 2002. Během 48 let provozu nedošlo k žádné havárii. V současné době zde vzniká muzeum.